Abych vám nikdy nemusela říct: "Promiň, já jsem ti to zapomněla říct."

Posílám vám tady zamyšlení, které jsem měla v Tensingu.

Nevím, jak vám, ale mě se několikrát v životě stalo, že by mi někdo neřekl nebo "zapomněl" něco říct.

Tady jsou takové menší příklady z mého života.

1. Mě se pravidelně stává, že si koupím lístky na koncert. A pak celá nadšená to někomu vyprávím. A on mi řekne, jé to je škoda. Já jsem ti je mohl sehnat.

Takže pak mi řekne: PROMIŇ, JÁ JSEM TI TO ZAPOMNĚL ŘÍCT.

2. Klasický ze školy - Příjdete po týdnu do školy a najednou se dozvíte, že dneska píšete písemku z matiky. A váš soused z lavice - lehce odvětí.

A řekne: PROMIŇ, JÁ JSEM TI TO ZAPOMNĚL ŘÍCT.

3. Pozvánka na večeři, nebo na párty - Hostitelé ví, že nemáte čas, ale bylo by pěkné vás pozvat. A třeba byste si ten čas klidně pro ně našli. Jen by vám museli říct. Pak si s tím člověkem povídáte a on vám barvitě líčí, jak úžasné to bylo...

A pak jen řekne: PROMIŇ, JÁ JSEM TI TO ZAPOMNĚL ŘÍCT.

A tohle je jeden z důvodů, proč máme zamyšlení v TS. Asi víte, že v Novém Zákonu jsou Evangelia (a to znamená - dobrá zpráva) a my se chceme podělit. Podělit se o naši dobrou zprávu, kterou my známe.

Hlavně proto, ať se mi časem nestane něco podbného, jako v básni, kterou vám tady teď dám. Slyšela jsem ji je to už pár let, ale opravdu moc se mě dotkla a opravdu hodně mě ovlivnila.

Mému příteli

Příteli můj, teď u soudu stojím
A cítím, žes mě oklamal.
Životem provázel´s mě den po dni,
A cestu jsi neukázal.

Mohl jsi mi zjevit Pravdu i slávu,
Však přede mnou mlčel jsi.
Já o tom všem měl mít zprávu
Mě k záchraně dovést mohl jsi.

I kdybychom tisíckrát znovu žili tady dole na Zemi,

nikdy bys mi neřekl o druhém zrození.

V tento den tu stojím sám, odsouzen,

když On mi měl být připomenut, tys mi nebyl souzen.

Nezapírám, učil jsi mě spoustě věcí,

měl jsem tě rád, byl jsi můj přítel přeci.

Žel příliš pozdě je, učím se už sám.

Tys mohl osudu zabránit, duši za to dám.

Ve dne jsme šli, hovořili v noci,

proč jen´s mi neřekl o Jeho božské moci?

Nechal jsi mě žít, a milovat, a zemřít,

A já teď nemůžu k nebesům dojít!

Ano. Říkal jsem ti příteli, to jsem ještě žil,

já ti věřil ve štěstí, já ti věřil ve sváru.

Příteli ti neřeknu,

Teď když život vyprchal mi z žil.

Tohle vám jen chci povědět, abych se nikdy nedostala do situace, kdybych vám musela říct:

PROMIŇ, JÁ JSEM TI TO ZAPOMNĚLA ŘÍCT.

Už se nebudu stydět

Asi jsem opravdu rozmazlené děcko=) Konečně se mi ten blog začíná líbit, ještě pochopit pár těch hloupostí a dát tam věci podle svých představ a bude to fungovat.

Takže mů¨j první úpsěch je záhlaví - kdyby jste to nevědeli, tak na všech těch fotkách jsme já,já,já.

No a čím vás chci ještě otravovat jsou písničky. Tak nějak je to kus mého života - takže, ty co mám v hlavě vám tady budu dávat. A pokud se podaří, tak se snad časem tady budou dát

přehrát - ale nevím. Nebo aspoň najdu odkaz.

Finally

Když už ho mají všichni, tak taky nesmím chybět=)

Pokusím se o nemožné, opravdu pravidelně psát o sobě. Tak nějak jsem zvyklá psát o sobě anglicky a dávat o sobě vědět lidem z celého světa, ale na přátele tady, s radostí zapomínám. Tak konečně - mám vás ráda a chci vás o sobě informovat. To jsem já.

Jenom, kdybyste něvědeli - tak tohle je fotka z Norska - tam jsem byla v únoru 2007, byla tam hrozná kosa a jediné, co mě v danou chvíli mohlo zachránit (podle vzoru amerických bojových jednotek) byla čokoláda. Za posledních pár norských korun jsem nakoupila ne špatnou čokoládu. A tady jsem už ji skoro všechnu snědla =u)